Zuzana Hejnová 27. 9. 2011, Xantypa, str. 56 Olympiáda

27.09.2011 20:23

Maraton? I autem to je daleko.

Cesta vede z Nymburka doprostřed polabských močálů. Čekal bych tu vodníka nebo vzácné živočichy. Přesto se tu skrývá tréninkové středisko, kde jsem se sešel s překážkářkou Zuzanou Hejnovou. Dopoledne si natáhla Achillovu šlachu, a tak ji po obědě místo dráhy čekal lékař. Neztratila však dobrou náladu a rozhovor neodřekla.

Kolik je překážek na trati?

Deset.

Kterou překážku máte nejraději a kterou nesnášíte?

Nemám žádnou oblíbenou překážku, moje neoblíbená je osmá, protože tam se všechno rozhoduje. Pro mě je těžké před ní udržet krokový rytmus, musím vynaložit velké úsilí, aby vše vyšlo, jak má. Navíc se říká, že do třístovky umí běžet každý a posledních 100 metrů je boj vůle a zbytku sil. Proč právě na této vzdálenosti? Když se rozběhnete, svaly spalují kyslík, který mají v sobě. Jeho zásoba dojde asi po 250 metrech, pak musíte chytit druhý dech, tělo už má jenom tolik vzduchu, kolik dokážete nadechnout. U mě to přichází na osmé překážce. Když ji přeběhnu dobře, je celý závod dobrý.

Na letošním mistrovství světa v korejském Tegu vás ale vypekla až desátá překážka. V čem byl problém?

Finále byl už třetí závod v řadě. Ač to tak nevypadalo, ztratila jsem během dvou předchozích kol plno sil. Ve finále jsem chtěla bojovat, ale už nebylo z čeho, před desátou překážkou jsem odpadla. Neběželo by se vám lépe, kdyby na dráze ty předměty nebyly? Na to nejsem dost rychlá. Těžím z toho, že mám docela dobrou techniku přeběhu, správně odhadnu mezeru mezi překážkami a umím tomu uzpůsobit kroky, takže mi vyhovuje, že tam jsou. Holky, které běhají hladkou čtvrtku, by mi utekly.

A když vám odhad nevyjde?

To je průšvih.

Je nějak zabezpečené, abyste se na překážce nezranila?

Překážky nejsou tak vysoké (76 cm), maximálně zakopnete a pak vás bolí koleno. Musíte to naběhat na tréninku a doufat, že vám to při závodě vyjde stejně.

Ve Stockholmu jste běžela namalovaná. Vždy se před závodem malujete?

Většinou ano.

Používáte nějaké speciální stíny, aby vám to nestékalo do očí?

Kdybych viděla, že prší, malovat se nebudu, abych nedoběhla do cíle a neměla všude černé šmouhy. Ale i my jako atletky chceme nějak vypadat, takže se většina holek na závody maluje.

Proč jste si zvolila běh přes překážky?

Jednou jsem si ho zkusila a šlo mi to. A když člověku něco jde, tak u toho zůstane. Je to náročná, ale pěkná disciplína. A nenapadlo vás běhat třeba v lese? Orientační běh... Nenapadlo, a ani mě to neláká, jsem trochu ztracená v mapě.

...nebo maratón...

Maratón vůbec, vždyť i autem to je daleko! Myslím, že jsem docela vytrvalá, ale nepředsevzala jsem si, že po skončení kariéry budu běhat dlouhé tratě. Možná k tomu dospěji časem. To lidé dělají? Spousta atletů si říká, že až budou mít příležitost, nebo skončí s vrcholovým sportem, poběží maratón. Já o tom ani neuvažuji.

Proč to všechny láká?

Je to výzva. Uběhnout maratón není legrace. Já bych to možná nezvládla, ale na to je spousta času, vytrvalost se získává s věkem, maratón se dá dobře zaběhnout i v padesáti. Prý hrajete na klavír Teď už si jenom občas zabrnkám něco pro sebe, ale hrála jsem docela dlouho, celou základní a střední školu.

Jaké máte ráda skladatele?

Já to takto neprožívám. Chtěla jsem umět hrát a na střední škole mi to zošklivili, protože jsme museli cvičit a bylo to povinné, museli jsme hrát všelijaké etudy. Nikoho oblíbeného nemám, ale hrála jsem Beethovena, Mozarta i naše skladatele.

Na jaké škole je povinná hra na klavír?

Byla to střední pedagogická.

Takže byste mohla učit?

Jenom děti ve školce, kdybych chtěla učit ve škole, musím si udělat vysokou.

Měla jste nějakou praxi?

Samozřejmě, na praxi jsme chodili každý rok. V prváku jsme chodili jednou týdně na pár hodin odpoledne, ve vyšších ročnících to bylo až pět týdnů v kuse. Vyzkoušeli jsme si, jaké to je, chodit do školky každý den a mít na krku spoustu dětí, bylo to docela náročné

Můžete nějak obecně charakterizovat smečku malých dětí ve třídě?

Uhlídat děti pohromadě není legrace. Záleží tedy na složení skupinky, stačí jeden dva neposedové a hned je o zábavu postaráno. Musíte je motivovat a řídit jejich činnost. Jakmile se začnou nudit, vymýšlejí psí kusy. A také je důležitá přirozená autorita, kdo ji nemá, může se na hlavu stavět a stejně ho neposlechnou.

Jak probíhal závod Diamantové ligy v Paříži?

V Paříži bylo všechno skvělé a všechno vyšlo, i když jsem se předtím necítila úplně dobře. Od startu do cíle ale bylo vše bez chyby a podle toho vypadal výsledek (tedy vítězství - pozn. aut.). Uvidíme, jestli to budu schopná zopakovat a ještě zlepšit, to bude nejtěžší. Ráda spíte. Dosahujete i v této „disciplíně" vrcholových výkonů? Myslím, že to může být ještě lepší. Spím hodně a spím ráda, na soustředění si zdřímnu i odpoledne, po náročném tréninku tak nejlépe naberu energii. Když netrénuji a mám volno, spím méně.

Věnujete se předzávodní magii?

Nechci! Neupínam se na to, protože potom bych mohla na něco zapomenout a bylo by zle. Pár talismanů, které vozím od začátku kariéry, ale mám, a před každým závodem mi někdo blízký něco dá, tak to vezmu s sebou. Známá běhala čtvrtku jako juniorka a jednou jí trenér řekl, že by to mohlo být velmi dobré, ale musí si vybrat, zda příští roky věnuje vrcholovému sportu nebo všemu ostatnímu. Zvolila to ostatní... To je pravda, vrcholový sport vám ubírá strašně moc. Nemůžu dělat všechno, co chci, cestovat a sportovat si, jak se mi zlíbí. Ale zase mi to hodně vrací, je to něco za něco. Radši budu sportovat, než denně chodit do práce. Běh je moje práce.

Co vás na sportu nejvíc těší?

Nejvíc mě těší, když se mi daří, když jsou vidět výsledky.

Já měl na mysli euforické pocity ze samotného běhu...

Člověk prožívá vzrušení, na němž, myslím si, jsou sportovci závislí. A když se něco podaří, přijdou v cíli emoce, které nezažije nikdo, kdo to nezkusí. To je hlavní důvod, proč to dělám. Při styku s médii vás zastupuje manažer.

Můžete si dohodnout rozhovor i bez jeho vědomí? Nebo kdyby řekl, že si nepřeje, abyste se s někým bavila, můžete si postavit hlavu?

Museli bychom se domluvit. Máme spolu smlouvu a on má na mě veškerá práva, nemůžu dělat rozhovory bez jeho vědomí a souhlasu. Ale když něco chci a řeknu, že je to třeba pro kamaráda, většinou není proti.

Byla jste na dovolené v Singapuru. Vyplivla jste na ulici žvýkačku?

Ne! Hned jsem si zjistila, co se smí a nesmí. Bylo to divné, já ráda a hodně žvýkám, ale tam jsem byla týden a nezvykla si. Přivezla jsem si sice žvýkací bonbony, ale radši jsem je kradmo cucala. Stejně jsem měla strach, aby někdo neměl pocit, že žvýkám.

Ono je v Singapuru zakázáno žvýkání jako takové, nejenom plivání žvýkaček?

Tam se nežvýká, v metru se ani nejí a nepije. Právě v metru to nejvíc trestají, protože tam prý žvýkačka způsobila nehodu. Nevím, jak se to mohlo stát, ale kvůli tomu zakázali žvýkání. A nesmí se i spousta jiných věcí: kluk s holkou se nesmějí na ulici obejmout, ani vodit za ruku.

Jaký hrozí trest?

Velké pokuty, v přepočtu desítky tisíc korun. Člověk si to rozmyslí, není radno zákazy porušit ani jako cizinec. Singapur tedy není vhodná destinace pro dovolenou v páru... Člověk si zvykne a přizpůsobí se místním pravidlům. Je to jejich země a je tam hezky.

Proč jste se tam vydala?

Jeli jsme s přítelem a kamarády do Malajsie, v Singapuru jsme se jenom zastavili na pár dní.

A jak se vám líbilo v Malajsii?

V Malajsii je krásná příroda a milí lidé. Úžasná směsice národů a náboženství -a všichni žijí spolu. Ráda bych se tam vrátila nebo jela třeba do Indonésie. Ty ostrovy jsou nádherné, nezničené. Tak si představuji ráj: modrou vodu, bílý písek, palmy a chatky na přespání. Bude se vaše příprava na olympijskou sezónu lišit od jiných let? Myslím, že ne, není dobré dělat změny, když současný systém funguje a věřím mu.

***

Když se rozběhnete, svaly spalují kyslík, který mají v sobě. Jeho zásoba dojde asi po 250 metrech, pak už má tělo jen tolik vzduchu, kolik dokážete nadechnout. ZUZANA HEJNOVÁ se narodila roku 1986 v Liberci. Původně se věnovala víceboji, překážky jí začaly jít v osmnácti letech. Stovku na hladké trati uběhne za 12 sekund, ale nedělá to, ač by čas stačil na republikové finále. Opakovaně zlepšila národní rekord v běhu na 400 m překážek, zatím naposledy ve vítězném finále závodu Diamantové ligy v Paříži hodnotou 53,29 s. Běhá za USK Praha.

Vrcholový sport vám ubírá strašně moc. Nemůžu dělat všechno, co chci, cestovat a sportovat si, jak se mi zlíbí. Ale zase mi to hodně vrací, je to něco za něco. Radši budu sportovat, než denně chodit do práce. Člověk prožívá vzrušení, na němž, myslím si, jsou sportovci závislí. A když se něco podaří, přijdou v cíli emoce, které nezažije nikdo, kdo to nezkusí. To je hlavní důvod, proč to dělám.


Největší úspěchy

Olympijské hry:
3. místo – Londýn 2012, 400 m př.
4. místo – Rio de Janeiro, 400 m př.
7. místo – Peking 2008, 400 m př.

Mistrovství světa:
1. místo – Peking 2015, 400 m př.
1. místo – Moskva 2013, 400 m př.
7. místo – Tegu 2011, 400 m př.
11.místo – Berlín 2009, 400 m př.
13.místo – Osaka 2007, 400 m př.
16.místo – Helsinky 2005, 400 m př.

Mistrovství Evropy:
3. místo – Helsinky 2012, 4x400 m
4. místo – Barcelona 2010, 400 m př.
4. místo – Helsinky 2012, 400 m př.

Halové mistrovství světa:
3. místo – Dauhá 2010, 4x400 m
3. místo – Valencie 2008, 4x400 m

Halové mistrovství Evropy:
2. místo – Bělehrad 2017, 400 m
3. místo – Göteborg 2013, 4x400 m
4. místo – Praha 2015, 4x400 m
4. místo – Göteborg 2013, 400 m
7. místo – Paříž 2011, pětiboj

Mistrovství Evropy do 23 let
3. místo – Debrecín 2007, 400 m př.

Mítink Diamantové ligy
celkové vítězství – 2013, 2015

Český rekord
52,83 s – 400 m př. (MS Moskva 2013)