ZLATÉ DĚVČE 29. 8. 2013, Magazín Mladé fronty DNES, str. 6 Rozhovor

29.08.2013 12:02

ZUZANA HEJNOVÁ Za 52,83 vteřiny oběhla v Moskvě čtyřsetmetrový ovál s deseti překážkami a na krk jí pověsili zlatou medaili mistryně světa. Firma, která běžkyni obouvá, jí pak vyrobila boty s nápisem 52,83. My jsme ji nastříkali celou do zlata. Seznamte se s novou královnou českých atletů. A možná i s letošní sportovkyní roku.

Kdybyste se nestala profesionální atletkou, čím byste dnes byla?

Asi paní učitelkou.

Po mamince?

Odmalička se mi její práce líbila. Mamka není taková ta šílená učitelka, práce ji hrozně baví. Byla můj vzor. I střední pedagogická škola mě moc bavila. Mohla bych jít učit do školky. Ale nejspíš bych si dodělala vejšku a učila na prvním stupni.

Jak vám na škole šla praxe? Poslouchaly vás děti?

Jo. Dokážu být trpělivá, ale i přísná. Děti potřebují autoritu. Chodily jsme na praxi ve třech. Ostatní dvě holky měly problémy, protože děti je neposlouchaly - ale mě ano.

Nikdy jste se nedostala do situace, že byste si s nimi nevěděla rady?

Ani ne. Dopředu jsem se hodně připravovala a navíc nám ty přípravy dost kontrolovali. Bylo to v pohodě, hezké období.

Přesto jste se nestala učitelkou, ale profesionální atletkou. Kdy vás poprvé napadlo: Hele, ono se tím sportem dá i živit?

Dost brzy. Měla jsem štěstí, že se mi dařilo už od mládežnických kategorií. Od sedmnácti let jsem dostávala plat od centra sportu z ministerstva. Bydlela jsem už sama v Praze, takže jsem to uvítala. Naši mě tím pádem nemuseli živit.

Ten základní plat však bývá kolem deseti tisíc hrubého, pokud vím.

To ano, začínala jsem zhruba na jedenácti tisících. Ale když v sedmnácti ještě studujete, je to dost dobré přilepšení. Říkala jsem si: Když se ti bude v atletice dařit, budeš mít stálý příjem. I proto jsem se rozhodla s ní pokračovat.

Letos jste si na prémiích vydělala podle agentur tři a půl milionu korun.

Určitě se tak uživím. I když se to nedá srovnávat se sporty jako tenis. Ale peníze hrají při té euforii ze zlata u mě až druhotnou roli. Je to ohodnocení za úspěch, rozhodně však kvůli nim nelítáte někde na nebi.

Kdybyste takhle vyhrávala další tři čtyři sezony, mohla byste se zabezpečit i do života, nemyslíte?

Ale jen na pár let. Do konce života určitě ne. To bych musela být Bolt nebo aspoň Isinbajevová a brát obrovské startovné.

Splatíte letošní sezonou hypotéku na byt?

Tu svoji asi jo. Ale protože přítel Honza má firemní hypotéku na celý barák, tak tu určitě zatím nesplatíme.

Připadá vám nespravedlivé, kolik berou tenisté, fotbalisté, golfisté? Neřekl bych, že trénují výrazně víc...

To asi netrénují. Štvě mě to, samozřejmě. Nevím, proč je to tak. Všichni říkají, jak je atletika královnou sportů. Podle peněz jí není. Je to nesrovnatelná dřina za úplně jiné peníze.

Domníváte se, že třeba ve fotbale či tenise jsou výdělky adekvátní?

Není to reálné. Oni si pak už ani neváží toho, co vydělají. Z rozmařilosti si kupují auta a jachty.

Umíte si představit, že se atletika dostane do podobného stavu?

Nikdy se do něj nedostane, takže si to ani není třeba představovat.

Co byste dělala, kdybyste dostala za mistrovství světa milion dolarů?

Zabezpečila bych rodinu a příbuzné. Protože nic takového si normální člověk nemůže vydělat.

Co všechno si platíte sama?

Splácím úvěr na bydlení, platím si pojištění, spoření, jídlo, nadstandardy v atletice.

Šéftrenér Dvořák tvrdí, že žádný jiný český atlet nevydává na regeneraci tolik peněz jako vy.

To je však chyba těch jiných atletů.

Je to pro vás investice? Co vložím do údržby svého těla, to se mi při závodech vrátí?

Ano, platí: má dáti - dal. Třeba do nového bydlení jsme si asi za sto dvacet tisíc pořídili whirlpoolku, nejmenší model pro tři lidi. Což není právě levná záležitost. Ale vím, že je to potřeba. Přijedu utahaná ze závodů a večer můžu hned vlézt do whirlpoolky. Je to nadstandard, jasně. Ale bez takových věcí to jde těžko.

Co vám atletika na oplátku dává?

Nepopsatelné pocity, euforii z vítězství. Poznala jsem spoustu zajímavých lidí, které bych bez atletiky nepoznala. A navíc mě vychovává: k zodpovědnosti, k úctě k lidem, k určitému životnímu řádu.

KDY SKONČIT?

Už uvažujete o tom, čím se budete živit po kariéře?

Chtěla bych něco dělat s těma děckama. Trenéřina mě zrovna neláká, ale třeba bych si mohla založit soukromou školku jako Kačka Baďurová (stříbrná tyčkařka z MS 2007).

Jste inteligentní. Vadí vám častý názor, že mnozí sportovci neumějí nic jiného než jen sportovat?

Zrovna o atletech se říká, že patří k inteligentnějším. Právě proto, že se atletikou nedá příliš uživit, většina z nich studuje a mnozí i na vysoké. Ovšem nechci házet všechny sportovce do jednoho pytle. I mezi fotbalisty nebo hokejisty jsou chytří lidé.

Stalo se vám, že s vámi někdo mluvil jako s hloupou sportovkyní?

Ani ne. Pohybuju se mezi lidmi, kteří mají úctu k tomu, co druhý dokáže. Neberou to tak, že jakmile je člověk sportovec, je hloupý. Tohle mohou říkat jen hloupí lidé.

Vysokou školu nestudujete. Budete?

Přihlásila jsem se na vysokou školu ekonomie a managementu, jenže hrozně mě to nebavilo. Vzdala jsem to rychleji, než jsem začala.

A vrátíte se ke studiím?

Chtěla bych, ale když už, tak zase k peďáku. Už jsem se hlásila na dálkové studium, jenže o to mají zájem mraky lidí, nedostala jsem se. A ani nevím, jestli bych to vedle atletiky zvládala aspoň dálkově.

Je vám šestadvacet. Při onlinu se čtenáři iDnes.cz jste napsala, že závodit budete do třiceti...

... to byl odhad!

Odhad?

Po olympiádě v Riu 2016 mi bude devětadvacet. A v roce 2017 je mistrovství světa v Londýně, což by bylo takové pěkné zakončení, ne? Potom bude čas na rodinu. Honza je starší než já, určitě chceme děti. Bára Špotáková to měla skvěle nalajnované: nejdřív olympijské zlato a pak dítě. Ale každému to takhle nevyjde.

Špotáková se po porodu vrací k oštěpu. Mohla byste být běhající matka?

Těžko. Oštěp je přece jen jiná disciplína. Vrátit se na čtvrtku a dostat se po třicítce znovu do špičkové formy není vůbec lehké. Nemyslím, že bych o to usilovala.

Nyní, s titulem mistryně světa, se každopádně stanete jakousi národní sportovní celebritou...

Celebritou bych neřekla. Prostě mě pár lidí asi pozná. Stupňovalo se to už s každým dalším vyhraným závodem Diamantové ligy. Ale zatím byl zájem lidí příjemný a ohlasy pozitivní.

Nedávno jste přiznala, že na rozdíl od přítele neumíte říkat věci otevřeně, razantně.

To ale není tak, že bych neuměla být otevřená. Spíš je ale říkám... no trochu uhlazeněji, ne zostra. To se asi nezmění.

Ale vaše slovo teď bude mít větší váhu. Lidé po vás budou chtít, abyste se vyjádřila k různým problémům.

... ježíš! Doufám, že mi nebudou volat. Ale chápu, že když předvedete nějaký výsledek, lidé vás potom berou jinak.

POLITIKU NESLEDUJU

V Moskvě způsobila rozruch tyčkařka Isinbajevová, když podpořila ruský zákon proti homosexuálům.

Četla jsem to. Je to naprostá kravina. Vůbec tomu nerozumím. Jak může někdo diskriminovat lidi, kteří jsou úplně normální a stejní jako my, akorát je přitahuje jiné pohlaví? To mi přijde úplně scestný.

Kdyby vás oslovili bojovníci za práva homosexuálů a leseb, vyjádřila byste se veřejně?

Ano. I když stejně mám pocit, že je všem jedno, co si o tom myslím já.

Podle Mezinárodní atletické federace IAAF se však atleti museli takových projevů podpory zdržet.

Zakázali to? Proč?

Nesmíte na mistrovství vyjadřovat podporu politickým či náboženským hnutím. Výškařka Greenová si musela přelakovat nehty, kde měla duhové barvy.

Myslím si, že kdyby se takhle projevilo víc sportovců, asi by se nad tím v IAAF zamysleli, že takové nařízení je hloupost. Nechápu, že by člověk nemohl říct svůj názor.

Jela byste na mítink do země, která porušuje lidská práva? Třeba do KLDR?

Těžko říct. Vesměs se mi takové politické systémy nelíbí. Ale v Číně taky byla olympiáda. Co s tím můžete dělat? Je to jejich země. Jedete tam závodit, a ne se zabývat politikou. Navíc v Číně to ani tolik vidět nebylo.

V Rusku se o lidských právech evidentně nyní mluvilo víc.

To ano. Každopádně si myslím, že každý má mít právo na svobodný názor. Jestliže má někdo ze sportovců rozumný názor a pronese ho nahlas, kolikrát tím může ovlivnit ostatní.

Mohou tedy mít sportovci a umělci větší vliv než politici?

Právě. To jsem chtěla říct. Kolikrát mi lidi napsali, že jsou pyšní na sportovce a umělce, protože aspoň někdo dělá České republice dobré jméno a na rozdíl od politiků ji proslavuje ve světě v dobrém světle.

Sledujete českou politiku?

Ne. Nezajímá mě. Nepřipadá mi chytré, co jsme si zvolili, jak prezidentské volby dopadly.

Volila jste prezidenta?

Volila.

A odpověď na otázku, koho jste volila, vlastně už zazněla.

Nevím, jestli si lidi nevzpomínají, jaké to kdysi u nás bylo. Asi bych jim přála podívat se do Ruska, aby si to připomněli.

Myslíte do současného Ruska? Nebo toho minulého?

Do toho minulého tuplem, ale i dnes je to tam znát. Byla jsem během mistrovství třikrát na Rudém náměstí, a hrůza.

Vy si ale nemůžete pamatovat komunistický režim.

Ne. Ale v Moskvě se třeba od stadionu až k metru táhla řada policajtů. Každého pozorovali. Měla jsem pocit, že jakmile promluvím nebo se na ně špatně podívám, tak mě snad zatknou. Třeba Američani musí v Rusku zírat. My jsme na to aspoň trochu zvyklí.

Co vám překáželo na Rudém náměstí?

Bylo tam strašně moc lidí, tak jsme hledali místo, kde bych se mohla vyfotit s medailí. Našli jsme ho u chrámu za plotem, šlo by o dvě minuty. Jenže odpověď byla úplně striktní NE. Výjimka neexistovala.

Máte strach, že by se vývoj u nás mohl nasměrovat podobně jako v Rusku?

Doufám, že ne. To by bylo na emigraci. (směje se)

DRSNÉ CESTOVÁNÍ

Když jezdíte s přítelem na dovolené, nebýváte klasickou plážovou turistkou. S batůžkem na zádech jste prolezli například Filipíny. Co jste si z těchto cest odnesla?

Hodně mi daly. Poznáte tak mnohem lépe jinou zemi a kulturu. Když cestuju jako závodnice, vlastně vůbec nic nepoznám. Ale s batůžkem na zádech se najednou ocitám v úplně jiném světě. A občas je to i docela drsné.

Kde to bylo nejdrsnější?

Ve filipínských Kordillerách jsme přecházeli do vesničky, kam se dalo dostat jedině tak, že vyjdete na vrchol hory a sejdete z ní zase dolů. Uprostřed cesty nás chytla strašná bouřka. Setmělo se, byla úplná tma, hrozně lilo a my měli jen jednu čelovku. Do vesnice stále chyběla hodina cesty. Šli jsme pěšky skrz vodopády, skrz vodu a přes kameny, kde ani nebyla cesta a neviděli jsme pod nohy. Bylo to hrozně náročné fyzicky i psychicky. Honza potom už nemohl. Já mám přece jen trochu lepší fyzičku... Když jsme konečně došli do té vesničky, měl Honza celou noc horečku.

Vracíte se pak ráda domů?

A víte, že se mi občas ani nechce? I když na našich cestách dochází k podobným situacím, líbí se mi to. Naopak doma si potom uvědomuju, jak se lidé v Asii vlastně mají dobře.

Jsou mnohem chudší, ale žijí lépe?

Přesně tak. Nic nemají a přitom jim nic neschází. Všichni jsou tak milí. Tady se naopak pozitivní chování a úsměv moc nenosí.

Ale jinak jste hrdá Češka, mám pocit. Na nehty si při závodech lakujete trikoloru.

Jo, ráda dávám najevo, že jsem Češka. Po návratu z cest se těším na svoji postel i své nejbližší. Neumím si představit, že bych žila jinde, to je fakt.

Nyní se možná přihlásí firmy, které by atletickou mistryni světa chtěly sponzorovat. Do jakého partnerství byste nešla?

Do reklamy na fast foody. Nesouhlasím s takovým stravováním, nechodím do nich.

Ani když opravdu nemáte čas a potřebujete se rychle najíst?

Ne. Maximálně tak jednou za rok.

Jídlo ve fast foodech vám připadá nezdravé? Nebo vám nechutná?

Už jen představa toho, co jím, mi nechutná... Radši bych podpořila kampaň za zdravou stravu. Ale v tomhle už se to u nás láme k lepšímu. Já sama se snažím jíst co nejzdravěji.

Máte vůbec nějakou neřest? Přítel říká, že jste doma líná.

Jsem docela líná. (smích) Ale to musí říct spíš lidi kolem mě. I když... líná... Spíš bývám docela unavená.

Maminka vás v dětství za nic nehubovala?

To už si nepamatuju. Ale jednu špatnou vlastnost asi mám: odkládám práci.

Prokrastinujete?

Přijde mi mail, a místo abych na něj odepsala, řeknu si: To udělám zítra. Ale pak na to zapomenu. Neumím si vést diář. Mám ho, ale vedu si ho nepečlivě.

Už jste zapomněla na něco zásadního?

Třeba zajít na masáž. Ale to není zásadní, ne?

Biatlonistka Soukalová umí před závodem zapomenout i vlastní zbraň. Vy jste tretry nikdy doma nenechala?

To ne. Ale jednou jsem si zapomněla botasky na víceboj. Jak si člověk balí batoh, normálně si dá botasky na nohy. Ale byla zima, nazula jsem si zimní boty a zapomněla botasky. Naštěstí to bylo v Praze.

Jste teď šťastná, Zuzano?

Jsem. Všechno šlape, jak má.

Je to život na vlně?

Jo. Už od loňské olympiády.

Jak by v něm vypadal váš ideální odpočinkový den?

Vyspat se do sytosti. Být s někým, s kým je mi dobře, na sluníčku. A nic nemuset. Dělat jen věci, které chci.

Vyberte tři.

Cestovat. Potápět se. Něco dobrého sníst.

A neběhat? Jak dlouho to vydržíte?

Klidně i měsíc, po sezoně toho mám plné zuby. Když nemusím, tak při měsíčním volnu nic nedělám a na běhání už nemám chuť vůbec. Pokud mě za tu dobu aspoň jednou někdo přesvědčí, abych si šla zaběhat, je to zázrak.

Žijete na vlně, ale jste připravena, že ta vlna může spadnout?

Jasně, každý prožívá nějaké to nahoru - dolů.

Američanka Demusová, kterou jste sesadila ze světového trůnu, slíbila: Udělám vše, abych Zuzaně za dva roky porážku oplatila.

Říkala to? To už bude docela stará, bude jí třicet dva, což je na překážky dost. I když ona se dokáže připravit, klobouk dolů. Jsem zvědavá... Ale já se budu taky připravovat. A jsem mladší!

***

ŽE JSOU SPORTOVCI HLOUPÍ? TOHLE MŮŽOU ŘÍKAT JEN HLOUPÍ LIDÉ.

ZBLÍZKA Nová, sebevědomá Při každém setkání na šampionátu v Moskvě z ní čišelo sebevědomí a pohoda. Tohle byla nová Hejnová, šampionka, která o sobě nepochybuje. Pokud kdesi zůstávaly zbytky dívky, kterou nejdůležitější závody vyváděly z míry, zatlačila je hluboko do svého nitra. Podobná byla i při „zlatém“ fotografování. „To se mi líbí. Vypadá to fakt dobře,“ prohlížela si první fotky. Ale když po třičtvrtěhodinovém pózování vymýšlel fotograf Honza Zátorský další variace, zjednala si pořádek: „Už jsem vážně celá ztuhlá.“ Honza zkusil nějaké to „ale“, Zuzana však namítla: „Ty fotky jsou fakt výborný. To stačí. A já musím zase letět.“ Druhý den odletěla do Stockholmu, pro dvanácté vítězství v sezoně. V PĚTI ČÍSLECH

1986 V Liberci se 21. prosince narodila.

10 Tolik let už žije v Praze.

7 Umístění univerzálky Hejnové, když si na halovém mistrovství Evropy 2011 od překážek odskočila k víceboji.

12 Její letošní série vítězných závodů na 400 metrů překážek. Po triumfu při mistrovství světa v Moskvě ji natáhla i na mítinku ve Stockholmu.

52,83 Hodnota jejího českého rekordu. Letos ho vylepšila už třikrát.


Největší úspěchy

Olympijské hry:
3. místo – Londýn 2012, 400 m př.
4. místo – Rio de Janeiro, 400 m př.
7. místo – Peking 2008, 400 m př.

Mistrovství světa:
1. místo – Peking 2015, 400 m př.
1. místo – Moskva 2013, 400 m př.
7. místo – Tegu 2011, 400 m př.
11.místo – Berlín 2009, 400 m př.
13.místo – Osaka 2007, 400 m př.
16.místo – Helsinky 2005, 400 m př.

Mistrovství Evropy:
3. místo – Helsinky 2012, 4x400 m
4. místo – Barcelona 2010, 400 m př.
4. místo – Helsinky 2012, 400 m př.

Halové mistrovství světa:
3. místo – Dauhá 2010, 4x400 m
3. místo – Valencie 2008, 4x400 m

Halové mistrovství Evropy:
2. místo – Bělehrad 2017, 400 m
3. místo – Göteborg 2013, 4x400 m
4. místo – Praha 2015, 4x400 m
4. místo – Göteborg 2013, 400 m
7. místo – Paříž 2011, pětiboj

Mistrovství Evropy do 23 let
3. místo – Debrecín 2007, 400 m př.

Mítink Diamantové ligy
celkové vítězství – 2013, 2015

Český rekord
52,83 s – 400 m př. (MS Moskva 2013)