Přítel Honza o mně občas říká, že jsem lenivá 24. 8. 2013, Deník, str. 11 Události

24.08.2013 11:51

Je světovou šampionkou i bronzovou olympijskou medailistkou. Dřinu a odříkání má na denním pořádku, přesto překážkářka Zuzana Hejnová tvrdí:

Praha – Mohlo by se zdát, že nezná nic než atletickou dřinu a odříkání. Zuzana Hejnová, novopečená mistryně světa v běhu na 400 metrů překážek, si však dokáže volný čas náležitě vychutnat. I přesto, že se některé její záliby mohou snadno zvrhnout třeba i v boj o život.
„Já to možná trochu zlehčuju, protože naše filipínské dobrodružství bylo opravdu docela nebezpečné. Chtěli jsme přejít takový hřeben na vrchol a odtud pak do vesničky, kam se nedá jinou cestou dostat,“ vypráví sedmadvacetiletá atletka. „Svítilo sluníčko a bylo asi šest večer. Výlet měl trvat maximálně dvě hodiny.“

A dál?

Vyšli jsme nahoru a najednou se úplně zatáhlo, hodně pršelo, byla strašná bouřka. My jsme už ale neměli na výběr. Nahoře byla jedna chatka a tam nám paní domácí s dcerou řekly, že musíme jít dolů. Vydali jsme se na cestu skrz les, skoro tam ani žádná cesta nevedla, přecházeli jsme vodopády. Nebylo nic vidět, všude se blýskalo. Měli jsme jen jednu čelovku. Honza šel přede mnou, ušel kus, musel se otočit a posvítit mi na cestu. Docela dramatické.

Bála jste se?

Trochu jo. Ale asi jsem si úplně neuvědomovala, co se může stát. V půli cesty byl nějaký přístřešek, Honzu už napadalo, že v něm přespíme. Byl úplně vyřízený a nechtěl jít dál. Nakonec jsem ho přesvědčila, abychom došli dolů. Měl potom celou noc hroznou horečku, ale vyspal se z toho. On byl totálně vyčerpaný. Já mám přece jen trochu větší kondičku (smích). Ustála jsem to líp.

Máte ještě nějakou vysněnou destinaci?

Chtěli bychom na Nový Zéland, ale na to není správný čas.

Musíte počkat na konec kariéry?

Nevím, jestli úplně na konec, ale teď mívám po sezoně tak čtrnáct dní až tři týdny volno a to je na poznávání Zélandu málo. Je tam toho hodně a je to daleko.

Ráda se i potápíte, že?

Je to taky takový adrenalin. Ale když je člověk klidný a dělá všechno, jak má, když neriskuje, nedělá blbosti, tak to není nebezpečné.

Nezmatkujete?

Kdepak, spíš se vždycky bojím o toho druhého.

A co váš oblíbený golf?

Vůbec na něj nemám čas, letos jsem nebyla hrát ani jednou. V závodním období mi to ani nechybí. Nechce se mi. Jinak bych si šla zahrát. Handicap mám 21,7.

Pojďme od sportu. Stíháte i nějakou kulturu? Třeba divadlo nebo kino?

V kině jsem nebyla strašně dlouho, večer se nám totiž už nechce. Raději si lehneme k televizi a něco si pustíme. Ale do divadla občas zajdeme, to jo, to mě baví. Nejradši mám komedie.

Máte také nový byt. Jaká jste hospodyňka?

Řekla bych, že dobrá, i když mi Honza občas říká, že jsem lenivá (smích).

Proč?

Třeba mám doma týden nevybalený kufr a tak. Jinak se snažím udržovat pořádek a vařím. Ale vaříme většinou spolu, anebo on sám. Kolikrát přijedu večer domů a mám uvařeno.

Jaké je vaše oblíbené jídlo?

Bramborový salát nebo svíčková, ale to si doma neděláme. Od Honzy mám hrozně ráda thajskou polívku a krevety.

Kterou domácí práci nemáte ráda?

Žehlení, to je fakt masakr. Jsem schopná mít doma šest vypraných praček a nechat si prádlo přerůst přes hlavu.

Váš přítel ale přece nosí košile. Žehlí si je tedy sám?

Sám? No to vůbec ne, všechno žehlím já. Někdy mi pomůže jeho mamka nebo teď k nám chodí jedna paní uklízet.

Kde myslíte, že budete za pár let? Třeba po olympiádě v Rio de Janeiru?

Na mateřské (smích). Asi už na to bude čas. A nemyslím si, že bych se potom ještě dokázala vrátit. Přece jen mi v Riu bude třicet. Kdyby šlo vše hladce, tak budu mít dítě v 31 letech. A pak se vracet? No nic moc. Dokážu pochopit ještě třeba Lashindu (Demusovou), ale ta měla dítě brzo.

Co tedy potom? Asi se atletikou na celý život nezajistíte, ne?

Nezabezpečím se na celý život, maximálně na několik let. Asi bych chtěla dělat něco s dětmi. Uvažuju, že bych ještě před skončením kariéry založila nějakou školku, aby se to trochu rozjelo.

Něco jako bývalá tyčkařka a vicemistryně světa Kateřina Baďurová?

Něco takového. Bavilo by mě vést děti ke sportu.

Třeba politika by vás netáhla?

Ne, vůbec mě nebaví. Volit ale samozřejmě chodím.

Někteří sportovci se angažují v politice, vy si to tedy neumíte představit?

Nejsem na to ten typ. Ani se nesnažím v politice nějak orientovat a vidět do ní.

Který jiný sport, kromě atletiky, by vám šel?

Myslím, že běh na lyžích nebo rychlobruslení. Jsou zatížením hodně podobné čtvrtce. Kolektivní sporty mě baví jen jako zpestření, třeba volejbal. Ale víc mě baví soutěžit sama za sebe. Už na základce mi vadilo, když mi to někdo kazil.

Vy jste to nikdy nikomu nekazila?

Sem tam jo (smích). Je těžké poznat, jestli to někdo kazí proto, že se mu nechce, nebo proto, že to neumí, či je vyčerpaný. Ale mě štvalo i to, když se dotyčný snažil a nešlo mu to. Proto jsem se dala na individuální sport.

Tomáš Dvořák, šéftrenér českých atletů říká, že jste jeden z největších profesionálů, jaké zná. Máte ještě rezervy?

Našla jsem si svůj systém, který funguje, a není důvod něco přidávat.

Bylo to velké hledání?

Určitě. Člověk dospívá, vyvíjí se, musí se k tomu dopracovat. Ale myslím, že si každý neumí najít cestu, která je fakt dobrá a funguje.

Pomáhá vám v tom i přítel Honza. V čem je vám největší oporou?

Ve všem, on v podstatě se mnou žije život profesionálního sportovce, což není úplně běžné. A to je vlastně ta největší podpora. Kdyby si žil svůj život a dělal si, co chtěl, tak bychom se vůbec neviděli. Něco takového si neumím představit.

Je na něm občas vidět, že je to pro něj těžké?

Ano. Vidím to na něm. Kolikrát je z toho hotový, ale pak jsou mu odměnou mé úspěchy. Vidí, že to má smysl a že je potřeba, abychom do toho všechno dávali oba dva.

Prožíváte teď absolutní štěstí?

Je to tak. Můžu říct, že jsem šťastná.

***

„Po olympijských hrách v Riu de Janeiru se vidím na mateřské dovolené. Bude mi už třicet let. Potom bych ráda dělala něco s dětmi, asi založím nějakou školku.“

Zuzana Hejnová Datum a místo narození: 19. 12. 1986 v Liberci Vzdělání: Střední pedagogická škola Klub: Dukla Praha Trenér: Dalibor Kupka Největší úspěch: Zlato MS Moskva 2013, bronz z olympiády v Londýně 2012 Vzor: Allyson Felixová Největší sportovní sen: Vyhrát olympijské hry Přednosti: Cílevědomost, pracovitost, upřímnost Slabiny: Neumí prohrávat, občasná náladovost Životní motto: Přej a bude ti přáno. Každému podle jeho zásluh Film: Lásky jedné plavovlásky, Pelíšky Hudba: Phil Collins, R. E. M., Vlasta Rédl, Sting, Roxette, Adele, U2 Kniha: Jan Šmíd: Čisté radosti mého života, Návrat čistých radostí


Největší úspěchy

Olympijské hry:
3. místo – Londýn 2012, 400 m př.
4. místo – Rio de Janeiro, 400 m př.
7. místo – Peking 2008, 400 m př.

Mistrovství světa:
1. místo – Peking 2015, 400 m př.
1. místo – Moskva 2013, 400 m př.
7. místo – Tegu 2011, 400 m př.
11.místo – Berlín 2009, 400 m př.
13.místo – Osaka 2007, 400 m př.
16.místo – Helsinky 2005, 400 m př.

Mistrovství Evropy:
3. místo – Helsinky 2012, 4x400 m
4. místo – Barcelona 2010, 400 m př.
4. místo – Helsinky 2012, 400 m př.

Halové mistrovství světa:
3. místo – Dauhá 2010, 4x400 m
3. místo – Valencie 2008, 4x400 m

Halové mistrovství Evropy:
2. místo – Bělehrad 2017, 400 m
3. místo – Göteborg 2013, 4x400 m
4. místo – Praha 2015, 4x400 m
4. místo – Göteborg 2013, 400 m
7. místo – Paříž 2011, pětiboj

Mistrovství Evropy do 23 let
3. místo – Debrecín 2007, 400 m př.

Mítink Diamantové ligy
celkové vítězství – 2013, 2015

Český rekord
52,83 s – 400 m př. (MS Moskva 2013)