Na zlato musím být ještě lepší než teď, ví neporažená Hejnová 7. 8. 2013, Mladá fronta DNES, str. 12 Sport

07.08.2013 16:05

Hlásí „Mám nafasováno i nalakováno“ a ukazuje nehty v barvách české trikolory. Zuzana Hejnová letos povýšila na post první dámy české atletiky. Zítra vyrazí směr světový šampionát v Moskvě. S medailovým snem, který dostává i zlaté kontury.

PRAHA „Nejsem poslední, že ne?“ přižene se na tiskovou konferenci s minutovým zpožděním. „Jela jsem tramvají, trochu to nevyšlo.“ Ne, poslední z pozvaných hostů není. Ale ani první – na rozdíl od všech letošních závodů na 400 metrů překážek. Titulek „Neporazitelná Hejnová“ po nich zdomácněl. Místo kdysi nervózní a plačící dívky tu je usměvavá žena, skotačící po vítězných kláních. „Teď jsem úplně jiný člověk,“ říká, když usedáme k rozhovoru pro MF DNES.

Dozrála jste?

Jako člověk jsem dospěla. To potká každého, ne? No... většinu lidí.

Říká vám i přítel, že jste jiná?

Něco takového. Už nejsem soustředěná jen na sport. Měli jsme spoustu zařizování kolem nového bytu. Neměla jsem v hlavě jen trénink, což mi prospělo i sportovně.

Váš přerod začal loni před olympiádou, kdy jste spolupracovala i s psychologem. Jakou nejcennější radu vám dal?

Dodal mi sebevědomí. Říkal mi, že mohu být nejlepší, ale že nejdřív musím uvěřit v sebe sama a pozitivně se naladit. Jenže to není tak, že si nakážete: Tak a teď se budu smát! Ten úsměv musí vzejít z vás. Nebylo snadné se to naučit.

Předtím jste si nevěřila? I když jste měla tolik natrénováno?

Nevěřila. Před závody jsem v sobě řešila milion věcí.

Letos by vás naopak vítězná série osmi závodů v řadě mohla napumpovat bezbřehým americkým sebevědomím...

... to zase ne, americké myšlení není můj styl. Přestože jsem letos neprohrála, vím, že to nemůže trvat věčně. Ale připravuju se na to, že musím v Moskvě podat ještě lepší výkon než dosud, abych tam vyhrála.

Vedete tabulky výkonem 53,07. Co se musí sejít na čas pod 53?

Teplo, bezvětří. Forma mi ještě stoupá, nejlepší čas bych měla zaběhnout v Moskvě. Je ale otázka, kolik sil mi sebere tříkolový závod. Mistrovství není mítink, kde jednou běžíte naplno a je po všem.

Loňský bronzový Londýn vám mohl dát medailový návod. Jak by tedy měl od rána vypadat váš ideální finálový den?

Na snídani si nařídím budíka.

Nevzbudíte se sama?

Jak kdy. I když je snídaně do deseti, jsem schopná ji zaspat. Občas, když musím vstávat na čas, je to takové přemlouvání sebe sama.

Působí pak snídaně na vaši dobrou náladu?

Já po ránu nemám chuť skoro na nic. Většinou si dám jen nějaké vločky, ovoce nebo jogurt. Rozhodně ne vajíčka jako někteří atleti.

Následuje složité čekání na večerní závod. Jak odblokovat tlak?

Procházkou. Když je se mnou Honza (přítel, cestuje i do Moskvy), jdeme do města a na závod nemyslím. Při Diamantové lize v Londýně jsme teď zašli i do slavné Příčné ulice z Harryho Pottera.

Bavíte se při tom o všem možném, jen ne o atletice?

Určitě. Plánujeme dovolenou. Nebo vymýšlíme květináče do bytu. Vyčistím si tak hlavu.

Co obědváte?

Něco lehčího. Rýži, zeleninu a většinou rybu, případně kuřecí. Pak si na hodinku i zdřímnu.

Vypínáte mobil?

Někdy. Ale často si ho ztlumím.

Instrukce pro vaše nejbližší zní: V den finále mi nevolejte?

Většinou mi během dne před závodem napíšou esemesku. Těm odpovím. Na ostatní zprávy reaguju až po závodě.

Máte rituál před odchodem na stadion?

Mám. Kávu o třetí. Po ní už je čas si zabalit, obléct se a odjet na stadion. Když běžím v osm, odjíždím kolem páté.

Jste pověrčivá?

Ne. Jen s sebou vždycky vozím stejného plyšového medvěda. Jednou jsem se pro něj dokonce vracela, i když už jsme byli skoro na letišti. Jezdí se mnou od roku 2002.

Jak si po příchodu na stadion poradíte s tím, aby vás atmosféra arény nezavalila?

Povídám si třeba s Pavlem Maslákem. A když tam nikdo není, dám si sluchátka, poslouchám hudbu.

Jakou?

Různě. Teď mám oblíbené Gorillaz, Adele, Roxette.

Spíš písničky, které vás nabudí?

Nejen ty. Klidně i melodické, které si pak mohu ještě nějakou dobu pobrukovat.

Ale když zaklekáte do bloků, už vidíte pouze dráhu a překážky.

Jasně. Těsně před startem si projedu trať v hlavě. Pak už stačí jen převést myšlenky do nohou.

Vyběhnete a po 53 vteřinách, když vše dobře dopadne, máte medaili. Napadá vás, že celý rok práce se smrskne do 53 vteřin?

Je to tak. A je to docela drsné. Jediná minuta rozhoduje o hodnocení sezony. Jenže... Tak to mají všichni. Ostatní závody jsou hezké, ale každý atlet se připravuje na ten jediný den D v celém roce.

Víte, kdo získal poslední české běžecké zlato z mistrovství světa?

Jarmila Kratochvílová?

Lída Formanová v Seville 1999.

No jo, Lída! To jsem byla na základce a trénovala v Jablonci. Lídin běh byl neuvěřitelný. A v cíli měla šokovaný výraz, že vyhrála.

Když vy hovoříte o Moskvě, nejčastěji říkáte: Pokusím se o medaili. Nepovíte „Jedu pro zlato“ jako oštěpař Veselý?

Já beru každou medaili. Na mistrovství světa je každá cenná. Nemám svůj cíl postavený tak, že beru jen zlato. I když jsem letos neprohrála, vyhrát bude přetěžké.

Dokonce i ruští trenéři o vás nyní hovořili s velkým respektem. Což u nich není vůbec obvyklé.

Dost mě tím překvapili. I proto si myslím, že Natalija Anťuchová (zlatá z OH v Londýně) není v oslnivé formě. Kdyby byla, takhle mluvit nebudou. Přece jen, má už nějaký věk. I když u Rusek nikdy nevíte.

Koho tedy považujete za svoji největší soupeřku?

Britku Skakesovou-Draytonovou. Je zatím trochu zmatená. Buď závod příliš rychle rozeběhne, nebo dělá spoustu chyb. Ale když jí finále vyjde, bude nebezpečná.

Naučila jste se před Moskvou něco rusky?

Učím se ta jejich písmenka. Abych si tam mohla aspoň něco přečíst.

Jaká slovíčka umíte?

Zdravstvuj. Spasiba. Sabaka.

Sabaka? Proč právě psa?

Protože v učebnici je furt sabaka. Pořád tam nějakého psa omílají.


Největší úspěchy

Olympijské hry:
3. místo – Londýn 2012, 400 m př.
4. místo – Rio de Janeiro, 400 m př.
7. místo – Peking 2008, 400 m př.

Mistrovství světa:
1. místo – Peking 2015, 400 m př.
1. místo – Moskva 2013, 400 m př.
7. místo – Tegu 2011, 400 m př.
11.místo – Berlín 2009, 400 m př.
13.místo – Osaka 2007, 400 m př.
16.místo – Helsinky 2005, 400 m př.

Mistrovství Evropy:
3. místo – Helsinky 2012, 4x400 m
4. místo – Barcelona 2010, 400 m př.
4. místo – Helsinky 2012, 400 m př.

Halové mistrovství světa:
3. místo – Dauhá 2010, 4x400 m
3. místo – Valencie 2008, 4x400 m

Halové mistrovství Evropy:
2. místo – Bělehrad 2017, 400 m
3. místo – Göteborg 2013, 4x400 m
4. místo – Praha 2015, 4x400 m
4. místo – Göteborg 2013, 400 m
7. místo – Paříž 2011, pětiboj

Mistrovství Evropy do 23 let
3. místo – Debrecín 2007, 400 m př.

Mítink Diamantové ligy
celkové vítězství – 2013, 2015

Český rekord
52,83 s – 400 m př. (MS Moskva 2013)