Měla být hudebnicí. Ale pořád nosila poznámky 9. 8. 2012, Mladá fronta DNES, str. 03 Olympiáda

09.08.2012 17:03

Zuzana Hejnová? Ta má na medaili! Kolikrát už to v posledních dvou letech slyšela. Jenže je nevozila. Prohrává závody ve své hlavě, říkali tedy o ní. Ve včerejším olympijském finále to mínila změnit.

Psal se rok 2009, když Zuzana Hejnová, tehdy 22letá velká naděje, řekla: „Černošky mají úplně jiné geny i svalové vybavení. Aby se jim bílí ve sprintech přiblížili, je takřka nereálné. Ale můžu se o to aspoň pokoušet, ne?“ Pokoušela se.

A včera nejen s nimi bojovala jako rovná s rovnými v olympijském finále. Někdejší klavíristka utíkala za medailovým snem.

Hejnová, zase vyrušuješ!

Bude z ní hudebnice, usmyslela si kdysi maminka. A tak malá Zuzka Hejnová začala chodit do hudební základní školy.

Jenže ouha, dítě bylo tak živé, tak nevybouřené. „Učitelky byly ze mě občas nešťastné, pořád jsem vyrušovala.“ Poznámky domů nosila téměř neustále. Přinesla i třídní důtku. „To když jsme na školních záhoncích měli vyplít plevel kolem jahod a my je místo toho otrhali a snědli.“ Maminka, sama učitelka, změnila názor: Zuzka přestoupí do atletické třídy, ať má víc tělocviku. Ten ji snad utahá.

Byla to šťastná volba.
V atletické třídě se nejprve uklidnila – a probudila v sobě dědečkovy geny. „Na vojně běhal čtvrtku v botaskách na škváře za 50 vteřin. To nebylo vůbec špatné.“ Coby teenagerka se stala vícebojařkou, kráčejíc ve stopách starší sestry Michaely. Dodnes drží ve víceboji dorostenecký český rekord.

K překážkám přišla náhodou. Jablonecká trenérka ji na závodech nasadila na hladkou čtvrtku. „Běžela jsem ji dobře. Příště mi řekla, ať zkusím i překážky. Hned napoprvé jsem je zvládla pod 60, jen půl vteřiny za limitem pro mistrovství světa devatenáctiletých. Přitom mi bylo patnáct.“

Při druhém startu už limit splnila. Nominovali ji na juniorský světový šampionát 2002 do Kingstonu a tam skončila v českém dorosteneckém rekordu 58,42 pátá. Teprve při svém čtvrtém startu na této trati v životě!
„Cesta na Jamajku, to byl šok,“ vzpomíná. „Nikdy předtím jsem ani neletěla letadlem a teď takovou dálku. Atmosféra v Kingstonu byla neskutečná. Úplně mi bušilo srdce.“ Na světové scéně tam tehdy vítězně debutoval jistý Usain Bolt. A mladičká Hejnová si slíbila: „Chci takové šampionáty zažívat znovu a znovu.“

Vozila evropské i světové juniorské medaile, v tréninkové skupině Martiny Blažkové rostla. V Pekingu 2008 se poprvé probila do finále olympiády, byla sedmá. „Podobně těžkých závodů jsem moc neabsolvovala. Musím je naběhat,“ prohlásila tehdy.

Hlava je půl úspěchu

V tréninku dřela. Zuzka? Jedna z nejsvědomitějších, říkali o ní. Nejen na dráze. „Lidi nevidí, co všechno dělám pro to, abych zůstala zdravá,“ povídala. „Od celkového životního stylu po každodenní regeneraci. Není přece nic kdovíjak finančně náročného zajít si každý den třeba do kryocentra. Nám atletům v něm nabízejí za 5 000 korun celoroční vstup. Je to pak jen věc pohodlnosti jiných atletů, že se jim tam už večer nechce zajít.“
Počínaje rokem 2010 odlétala ne evropské i světové šampionáty coby kandidátka medailí.
Jenže ty stále nepřicházely.

„Tlak byl neúměrný,“ posteskla si předloni v Barceloně, po 4. místě v evropském finále.
Jan Železný tehdy reagoval: „Nechci být tvrdý, ale když nesnáším tlak, tak to nedělám. Musí si proti němu vytvořit obranu.“

Zatímco tělo Hejnové už na cenné kovy připraveno bylo, hlava dlouho ne. A hlava je na překážkách půl úspěchu. „Nejsou jako hladká čtvrtka, kde vám střelí za zadkem a vy jen běžíte,“ sama říká. Na překážkách rozhodují centimetry. Během závodu stále přemýšlí: na kolik běží kroků, jak je blízko překážky, jestli má zadrobit.

Bohužel, podle trenérky Blažkové často přemýšlela až příliš. Proč mi zase každý říká, že mám přivézt medaili? Proč mě najednou dobíhá Denisa Rosolová?

Když se v červnu na evropské scéně v Helsinkách sesypala na posledních metrech a skončila opět čtvrtá, přišla za trenérkou a povídá: „Martí, já už ty překážky neumím, já jsem to zapomněla.“ Denisa Rosolová slavila stříbro – a Hejnová proplakala večer i noc.

„Ale to, jak pro ni Evropa dopadla, bylo jen dobře. Vlastně jí to pomohlo,“ usoudil šéftrenér Tomáš Dvořák. „Musím si s ní promluvit,“ řekl poslední den v Helsinkách.

Potom jí dal kontakt na Alexandra Kubáčka, experta na reiki, přenos energie na základě východních filozofií. Hejnová se hned chytila: „Zkusím to.“

Po čtyřech sezeních u Kubáčka dorazila do Londýna nezvykle sebevědomá a uvolněná.
„Dozrává. Překážkáři vyhrávají později. Jen se podívejte na 34letého zlatého Sáncheze,“ věřila jí trenérka Blažková.

Dozrála však už i k medaili?
Londýnský večer dal odpověď.

***

FAKTA Co o ní možná nevíte

Po sezoně bývá náruživou cestovatelkou, prozkoumala i Mauricius, Singapur, Malajsii, Filipíny, spala v divočině pod sopkou.
Ráda lyžuje, nikdy si neodpustí dvakrát ročně vyjet na ledovec.
„Nelyžuju šíleně, tak mě trenérka pouští, ať si vyčistím hlavu.“ Chtěla by vydržet u atletiky do her v Riu 2016. Pak? „Pracovat s dětmi. Chodila jsem na střední pedagogickou a bavilo mě to. Ráda bych si dodělala i vysokou a učila na základce.“


Největší úspěchy

Olympijské hry:
3. místo – Londýn 2012, 400 m př.
4. místo – Rio de Janeiro, 400 m př.
7. místo – Peking 2008, 400 m př.

Mistrovství světa:
1. místo – Peking 2015, 400 m př.
1. místo – Moskva 2013, 400 m př.
4. místo – Londýn 2017, 400 m př.
7. místo – Tegu 2011, 400 m př.
11.místo – Berlín 2009, 400 m př.
13.místo – Osaka 2007, 400 m př.
16.místo – Helsinky 2005, 400 m př.

Mistrovství Evropy:
3. místo – Helsinky 2012, 4x400 m
4. místo – Barcelona 2010, 400 m př.
4. místo – Helsinky 2012, 400 m př.

Halové mistrovství světa:
3. místo – Dauhá 2010, 4x400 m
3. místo – Valencie 2008, 4x400 m

Halové mistrovství Evropy:
2. místo – Bělehrad 2017, 400 m
3. místo – Göteborg 2013, 4x400 m
4. místo – Praha 2015, 4x400 m
4. místo – Göteborg 2013, 400 m
7. místo – Paříž 2011, pětiboj

Mistrovství Evropy do 23 let
3. místo – Debrecín 2007, 400 m př.

Mítink Diamantové ligy
celkové vítězství – 2013, 2015

Český rekord
52,83 s – 400 m př. (MS Moskva 2013)