Jak se pořádně zapotit aneb Můj perný hokejový týden Praha, 20. května 2015

20.05.2015 16:15

Kdo neskáče, není Čech...hop, hop, hop!

Tedy řeknu vám, to byla zase akce. Mistrovstvím světa v hokeji, které se konalo od 1. do 17. května, žila celá naše republika a ani já nebyla výjimkou. Však víte, jaká já jsem nadšená hokejová fanynka.

O to víc mě těší, že jsem měla možnost se hned třikrát podívat, jak naši hráli. I když to nakonec nedopadlo medailově, byl to skvělý zážitek a už dlouho jsem se tak nezapotila...když nepočítám svoje vlastní běhání. A to jsem tentokrát „jen“ fandila.

Nejdřív jsem se přišla do O2 Areny rozehřát 10. května na utkání proti Německu. Ještě předtím jsem zavítala i do Fanzony, kde byla úžasná atmosféra. Kdybych neměla lístky, tohle místo bych si na fandění hned vybrala. Bláhově jsem si myslela, že v davu zaniknu. To se celkem dařilo až do chvíle, kdy jsem si pro místní televizní vysílání oblékla svůj hokejový dres. V tu ránu si mě lidé začali všímat a poznávat mě. Byla to docela legrace. Navíc, kdyby si někdo nevzpomněl hned na moje jméno, měla jsem ho napsané zezadu na dresu :-) Nakonec jsem měla možnost pozdravit fanoušky přímo z pódia, to byla paráda. Později v hale přímo při hokeji si mě všimla i zdejší režie a zabírali mě na velkou kostku nad ledovou plochou. A na závěr mě ještě zpovídal skvělý Libor Bouček. No, takže takhle to asi vypadá, když si atletka vyrazí na hokej!

Ale ta atmosféra mě tak nadchla, že jsem byla šťastná, když jsem mohla vyrazit o pár dní později na čtvrtfinálovou bitvu s Finskem. To byl naprosto neuvěřitelný hokej, hala bouřila a já samozřejmě s ní. To bylo jednoznačně nejkrásnější utkání z celého šampionátu. Málem jsem si vykřičela plíce...a zase jsem se potila jak blázen. Fandění je holt fuška. A do třetice všeho dobrého jsem si nenechala ujít ani medailový boj o bronz mezi Čechy a Američany. Medaile z toho sice nebyla, ale všechny ty emoce a zážitky přebijí i tu světovou placku.

Všechno ale jednou končí, takže teď se z rozjásané fanynky zase stanu plně soustředěnou závodnicí. A nejbližší start mě čeká už příští týden v Ostravě. Zlatá tretra je prostě Zlatá tretra. To musím dát!


Největší úspěchy

Olympijské hry:
3. místo – Londýn 2012, 400 m př.
4. místo – Rio de Janeiro, 400 m př.
7. místo – Peking 2008, 400 m př.

Mistrovství světa:
1. místo – Peking 2015, 400 m př.
1. místo – Moskva 2013, 400 m př.
7. místo – Tegu 2011, 400 m př.
11.místo – Berlín 2009, 400 m př.
13.místo – Osaka 2007, 400 m př.
16.místo – Helsinky 2005, 400 m př.

Mistrovství Evropy:
3. místo – Helsinky 2012, 4x400 m
4. místo – Barcelona 2010, 400 m př.
4. místo – Helsinky 2012, 400 m př.

Halové mistrovství světa:
3. místo – Dauhá 2010, 4x400 m
3. místo – Valencie 2008, 4x400 m

Halové mistrovství Evropy:
2. místo – Bělehrad 2017, 400 m
3. místo – Göteborg 2013, 4x400 m
4. místo – Praha 2015, 4x400 m
4. místo – Göteborg 2013, 400 m
7. místo – Paříž 2011, pětiboj

Mistrovství Evropy do 23 let
3. místo – Debrecín 2007, 400 m př.

Mítink Diamantové ligy
celkové vítězství – 2013, 2015

Český rekord
52,83 s – 400 m př. (MS Moskva 2013)