Hejnová se po zranění obrnila trpělivostí. Pořád chci v Riu vyhrát, ujišťuje 24. 6. 2016, sport.cz, str. 00 Atletika

24.06.2016 19:52

Po světových titulech přicházejí zdravotní trable. V roce 2014 Zuzaně Hejnové ukončily sezónu dříve, než pořádně začala, i letos má za sebou stále jediný závod na 400 m překážek při Zlaté tretře. Podobně černý scénář jako předloni ale Hejnová odmítá a v Nymburce už dohání manko, aby byla fit na olympijské Rio, kde se chce prát o zlato.

Už běháte bez omezení?

Minulý týden už to začalo trochu vypadat. Absolvovala jsem několik běžeckých tréninků a noha držela. Myslím, že to bude zase dobré.

Po Zlaté tretře jste říkala, že už bolest achilovky necítíte…

Po závodě to člověk nikdy nevnímá, převládá adrenalin. Problém byl, že druhý den mě noha bolela a nebyla jsme schopná trénovat. Říkala jsem si, že to tak dál nejde a musím se dát do kupy, abych zvládla víc běžeckých tréninků za sebou a nemusela po každém odpočívat.

Vyrazila jste i do Mnichova za renomovaným lékařem Müllerem-Wohlfahrtem…

Ale spíš preventivně, už jsem tam jela s tím, že mě noha nebolela, Vláďa Brejcha s Karolínou Bílkovou mi ji dali kombinací fyzioterapie a akupunktury dohromady. Spíš jsem nechtěla návštěvu rušit, když už jsem byla objednaná, přece jen se tam ne každý dostane… Dal mi do zad i nohy tu svoji léčbu a pak už jsem normálně trénovala, i když ne v tretrách.

První olympijská vzpomínka

„Jako úplně první si vybavím Atlantu 1996, hlavně trojskokanku Šárku Kašpárkovou, jak získala bronz. Ale pak si hlavně pamatuju zimní hry v Naganu, tam jsem teprve při hokeji začala hodně vnímat, co je to olympiáda.“

Co je tedy hlavní příčinou vašich problémů?

Prvotní příčinou bylo přetížení od zad a vznikl otok podkoží. Vyloženě s achilovkou jako šlachou jsem nic neměla, spíš mi to oteklo pod kůži a tlačilo na šlachu. Bylo víceméně otázkou času, kdy to odteče a splaskne.

Trápí vás stejná noha, v níž jste předloni měla zlomenou kost. Může to souviset?

Nevím, je to asi moje achillova pata, že se vše vráží do jedné nohy, každý má nějaké takové místo. Asi je to dané tím, že je odrazovka, která dělá při závodě nejvíc práce, tak to odnáší.

Přitom jste měla na soustředění v Africe vylepšené lékařské zabezpečení, ale úplně se problémům asi předejít nedá…

Nedá, když člověk hodně trénuje. Třeba (fyzioterapeuta) Vláďu Brejchu bych tam chtěla celou dobu, ale je tak dobrý, že je pořád zaneprázdněný a deset dnů je málo. Věřím, že kdyby tam se mnou byl o dva týdny déle, vůbec by k tomu nedošlo. Sám říkal, že je to škoda, dokud tam byl, nohu jsme udržovali a pak se to během čtrnácti dnů zhoršilo.

Barboru Špotákovou potkalo ještě horší zranění, když si zlomila při tenise nárt. Stihly jste se potkat, postesknout si nad nepřízní osudu…?

Potkaly jsme se. Prostě už nejsme nejmladší, tělo hůř regeneruje. Bára měla smůlu, to byla nešťastná náhoda, člověk by pak nesměl dělat nic, ani jít po chodníku. A u mě to byla taky škoda, byla jsem na tom fakt dobře, ale věřím, že když trochu přitrénuju, mistrovství Evropy ještě třeba nebude stát za to, ale pořád bude do olympiády dost času.

Mluvila jste o věku. Je vám devětadvacet, ale cítíte, že za čtrnáct let, kdy jezdíte na vrcholné soutěže, už si zátěž vybírá svou daň?

Určitě. Hlavně bylo fajn, že dřív jsem tolik netrénovala. Když jsme byla u Martiny Blažkové, trénink nebyl tak náročný a intenzivní, tělo drželo a byla jsem zdravá. Ale jak jsem přišla k Dálovi (trenéru Kupkovi), je trénink náročný a je ho dost.

Bylo nezbytné zvýšit tréninkové dávky?

Ano. To bylo vidět, když jsem přišla, že jsem potřebovala zapracovat na rychlosti a na síle, což jsme udělali a hodně jsem se zvedla. Koncept těch tréninků je úplně jiný, tím jsem se posunula, ale je to hodně náročné.

Teď probíhaly každý týden Diamantové ligy, o víkendu mistrovství republiky. Je těžké si udržet dobrou náladu, když všichni kolem závodí a vy jen trénujete?

Samozřejmě to není úplně jednoduché. Ale já mám vidinu jediného cíle. Trápí mě jen to, že nebudu mít úplně nazávoděno, což bych potřebovala. Ale počítám, že absolvuju mistrovství Evropy, jednu Diamantovou ligu a trochu se rozzávodím. Je třeba, abych získala závodní rytmus a tempo. To jediné mě psychicky brzdí, ale myslím, že jakmile budu zdravá a vyběhnu, nebude to špatné.

To vychází zřejmě na maximálně dva běhy na mistrovství Evropy a jeden na Diamantové lize.

Je to tak, pak už žádné závody nejsou, možná bych jela na nějaký menší mítink si závod vyzkoušet. Chtěla bych si tu trať aspoň třikrát čtyřikrát proběhnout. Tohle by mohlo stačit, ale potřebovala bych ty závody absolvovat ve formě.

Díváte se teď na přenosy z Diamantové ligy?

Dívám. A mám docela radost, že soupeřky neběhají moc rychle, to je pro mě plus. Kdyby se posunuly o třídu a běhaly pravidelně pod 54 sekund, bylo by to horší.

Je pro vás povzbuzením, jak jste se dokázala se vrátit po předloňském zranění?

Je, prostě musím věřit. Když je člověk pozitivní, dokáže mnohem víc, než kdyby nevěřil, že se vrátí tam, kde byl. Mám natrénováno a zvládla jsem jarní přípravu, tak bude stačit trochu přitrénovat a vrátím se. Kdybych byla zraněná během přípravy, to bych doháněla těžko.

Tvrdila jste, že léčba zlomeniny v nártu vás naučila trpělivosti…

Jinak to nejde. Musím se o nohu starat, chodím na rehabilitace, aby se to nerozjelo zpátky…

Jste trpělivá i v životě?

Právě, že moc ne. Třeba úplně nesnáším stát ve frontě, to tam radši nejdu.

Po druhém světovém zlatu v řadě jste říkala, že na olympiádě chcete vyhrát. Kdyby vám někdo teď nabídl z Ria stříbro nebo bronz, brala byste s ohledem na vývoj sezóny?

Pořád bych chtěla vyhrát. Každá medaile na olympiádě je super, ale jednu bronzovou už mám a stříbro by byla trochu škoda. (úsměv)

Na olympiádě budou chybět až na případné výjimky ruští atleti. Souhlasíte s tím?

Také bych je tam nepustila, nevěřím jim. Tím, že to bylo centrálně řízené, nevěřím, že by bylo možné, aby se našli jedinci, kteří by ze systému vypadli. Spoustu dalších spoustu Rusů nachytali při zpětném testování… Kdyby splnili všechno, co se po nich chce, řekla bych si, že chtějí jít jinou cestou. Ale ani moc nechtěli spolupracovat, tak nevidím důvod, proč mít nad Ruskem slitování. Spíš mi přijde divné, že diskvalifikovali jen atlety a přitom tam můžou jet zástupci většiny dalších sportů.

Zuzana Hejnová

Narozena: 19. prosince 1986 v Liberci

Disciplína: 400 m překážek

Trenér: Dalibor Kupka

Klub: Dukla Praha

Úspěchy: mistryně světa z Moskvy 2013 a Pekingu 2015, bronzová medailistka z olympiády v Londýně 2012, dorostenecká mistryně světa ze Sherbrooku 2003, juniorská mistryně Evropy z Kaunasu 2005, juniorská vicemistryně světa z Grosseta 2004, bronzová z juniorského mistrovství Evropy 2003 v Tampere, bronzová z mistrovství Evropy do 23 let 2007 v Debrecíně (vše na 400 m př.), bronzová z halového mistrovství světa v Dauhá 2010, bronzová z mistrovství Evropy v Helsinkách 2010, bronzová z halového mistrovství Evropy v Göteborgu 2013 (vše na 4x400 m). Česká rekordmanka (52,83 s), Sportovec roku (2013, 2015), Atlet roku (2013, 2015)

Stav: svobodná, přítel Jan

Vzdělání: střední pedagogická škola

Záliby: cestování, jídlo, hra na klavír
 


Největší úspěchy

Olympijské hry:
3. místo – Londýn 2012, 400 m př.
4. místo – Rio de Janeiro, 400 m př.
7. místo – Peking 2008, 400 m př.

Mistrovství světa:
1. místo – Peking 2015, 400 m př.
1. místo – Moskva 2013, 400 m př.
4. místo – Londýn 2017, 400 m př.
7. místo – Tegu 2011, 400 m př.
11.místo – Berlín 2009, 400 m př.
13.místo – Osaka 2007, 400 m př.
16.místo – Helsinky 2005, 400 m př.

Mistrovství Evropy:
3. místo – Helsinky 2012, 4x400 m
4. místo – Barcelona 2010, 400 m př.
4. místo – Helsinky 2012, 400 m př.

Halové mistrovství světa:
3. místo – Dauhá 2010, 4x400 m
3. místo – Valencie 2008, 4x400 m

Halové mistrovství Evropy:
2. místo – Bělehrad 2017, 400 m
3. místo – Göteborg 2013, 4x400 m
4. místo – Praha 2015, 4x400 m
4. místo – Göteborg 2013, 400 m
7. místo – Paříž 2011, pětiboj

Mistrovství Evropy do 23 let
3. místo – Debrecín 2007, 400 m př.

Mítink Diamantové ligy
celkové vítězství – 2013, 2015

Český rekord
52,83 s – 400 m př. (MS Moskva 2013)