Hejnová: Posledních 40 metrů mi přišlo neuvěřitelně dlouhých 10. 8. 2012, Mladá fronta DNES, str. 04 Olympiáda

10.08.2012 16:53

Dlouhých 32 let po moskevském stříbru Jarmily Kratochvílové dobyli čeští atleti opět olympijskou běžeckou medaili. Zuzana Hejnová už není jen „ta čtvrtá“.
Má londýnský bronz.

LONDÝN
Český olympijský dům, půl hodiny po půlnoci ze středy na čtvrtek. Pod trikem má Zuzana Hejnová stále startovní číslo. „Ještě ho potřebuju na štafetu, ne?“ povídá. Zahalená do vlajky se ochotně fotí s každým, kdo o to požádá. Třetinkou piva si připíjí s trenérkou Blažkovou, se svým přítelem i sestrou Michaelou, bývalou vícebojařkou. „Užívám si to všechno. Je to paráda!“ hlaholí, než se vydává zpět do olympijské vesnice.

Je to kuriózní, nemyslíte? Byla jste čtvrtá na mistrovství Evropy, ale o pouhých šest týdnů později slavíte olympijský bronz.

Je to trochu divný, co? Já se ale připravovala na olympiádu. Doufala jsem, že ten vrchol přijde až tady.

Kdy jste poprvé uvěřila, že medaili budete mít?

Opravdu teprve za cílem. Myslela jsem, že jsme úplně nastejno s Kalie Spencerovou. Tak jsem čekala, co se objeví na tabuli. A potom jsem byla v úplné euforii.

V jednu chvíli se na cílové rovince zdálo, že dokonce stahujete i vedoucí Anťuchovou.

Jo? To mi nepřišlo. Já už pak bojovala jen sama se sebou. Periferně jsem vnímala Spencerovou a říkala si: Už to musím nějak dokázat...

Na co jste předtím během běhu myslela?

Vůbec na nic. Do šesté překážky jsem o sobě nevěděla. Až pak jsem se soustředila na rytmus.

Trenérka Blažková věštila: Když Zuzka udrží rytmus do osmé překážky, dopadne to dobře.

A já ho vydržela. V rozběhu do šesté překážky, v semifinále do sedmé a ve finále do osmé. Podle toho můj čas klesal. Kdybych neběžela rytmicky až do té osmé překážky, nikdy bych nebyla tak rychlá. Musela jsem to risknout – a vyšlo to.

Pamatujete si poslední stovku?

Spíš si pamatuju posledních 40 metrů za poslední překážkou. Ty byly šílené. Už jsem nemohla, tuhla jsem a opakovala si: Musíš, musíš, musíš. To bylo neuvěřitelně dlouhých 40 metrů.

Na startu jste se smála, zatímco Ruska Anťuchová byla až zamračená. Ten kontrast bil do očí.

Jo jo, já byla úplně v pohodě, žádná tréma. Myslela jsem si: O nic nejde, jsem ráda, že jsem ve finále.

Zvrat, k němuž u vás za posledních šest týdnů došlo, je až neskutečný. Od vynervované Hejnové k sebevědomé Hejnové?

Přesně tak. Po mistrovství Evropy v Helsinkách jsem byla úplně nešťastná. Strašný myšlenky se mi honily v hlavě – a teď se to otočilo o 180 stupňů.

Řekla byste: Za medaili vděčím asijské filozofii reiki?

Nejen reiki. Pan Kubáček, který mě pro reiki získal, mi pomohl i v tom, abych se psychicky naladila do pozitivna a netrápila se.

Byli jste v kontaktu před finále?

Byli, psal mi maily. Napojoval se na mě na dálku. Říkal, že prožívá vše se mnou a posílá mi energii. Jde jen o to, aby tomu člověk věřil.

Cítila jste na startu tu energii?

Určitě. Byla jsem úplně jiný člověk než v Helsinkách. Už od rozběhu sebevědomá. Musíte jít do závodu s tím, že na to máte.

Věřila jste těmto východním filozofiím už dříve?

Moc ne. Ale po Evropě jsem si řekla, že musím něco změnit.

Po pravdě, tehdy jste po 4. místě chtěla měnit úplně všechno. Kdy vás to přešlo?

Pomohla mi tam medaile ze štafety. A pak mi dal v Praze Tomáš Dvořák kontakt na pana Kubáčka. On kontaktoval víc sportovců, ale já jediná jeho služeb využila. Tím se to změnilo. Začala jsem na sobě pracovat psychicky. Fyzicky nebylo co zlepšovat. Já cítila, že moje fyzička stoupá a že na olympiádě budu ve formě. Bylo třeba zapracovat jen na té psychice.

Je těžké přiznat si, že hlava nefunguje úplně tak, jak by měla?

Spousta sportovců na tu psychiku někoho má. Nepřipadalo mi složité připustit si to.

Když vám Tomáš Dvořák dal kontakt na experta na reiki, dlouho jste zvažovala, zda to zkusíte?

Ne. Pan Kubáček napsal mail, že mě sleduje už dlouho a jak ho mrzí, že pořád sbírám 4. místa. Psal: Máte na to, abyste byla na úplném vrcholu.

Budete jednou na úplném vrcholu? Anťuchová míní založit rodinu. Takže v Moskvě 2013 porazíte Demusovou a vyhrajete mistrovství světa?

Třeba teď začnu vozit medaile.

Což zní jako: Už na ně znám recept. Jaký je?

Radovat se z maličkostí. Říkat si: Jsem spokojená už jen z toho, že mohu být na olympiádě. Nebrat to jako otázku života a smrti.

Jaká maličkost vás tu potěšila?

Každá. Já měla radost ze všeho. Když fouká, když prší, když je hezky. Vlezla jsem na stadion a povídala: To je paráda, já poběžím před tolika lidma. Nebo jsem se jela podívat na vodní slalom a nadchl mě.

Teď vás nadchne i čtvrtkařská štafeta?

Jo. Těším se na ni. Holky jsou připravené výborně, takže by štafeta mohla být finálová.


Největší úspěchy

Olympijské hry:
3. místo – Londýn 2012, 400 m př.
4. místo – Rio de Janeiro, 400 m př.
7. místo – Peking 2008, 400 m př.

Mistrovství světa:
1. místo – Peking 2015, 400 m př.
1. místo – Moskva 2013, 400 m př.
4. místo – Londýn 2017, 400 m př.
7. místo – Tegu 2011, 400 m př.
11.místo – Berlín 2009, 400 m př.
13.místo – Osaka 2007, 400 m př.
16.místo – Helsinky 2005, 400 m př.

Mistrovství Evropy:
3. místo – Helsinky 2012, 4x400 m
4. místo – Barcelona 2010, 400 m př.
4. místo – Helsinky 2012, 400 m př.

Halové mistrovství světa:
3. místo – Dauhá 2010, 4x400 m
3. místo – Valencie 2008, 4x400 m

Halové mistrovství Evropy:
2. místo – Bělehrad 2017, 400 m
3. místo – Göteborg 2013, 4x400 m
4. místo – Praha 2015, 4x400 m
4. místo – Göteborg 2013, 400 m
7. místo – Paříž 2011, pětiboj

Mistrovství Evropy do 23 let
3. místo – Debrecín 2007, 400 m př.

Mítink Diamantové ligy
celkové vítězství – 2013, 2015

Český rekord
52,83 s – 400 m př. (MS Moskva 2013)